Deka pro Máťu

 

Během let jsem pro našich šest vnoučat ušila už několik dek, protože jak rostou, postupně u nich vyrůstají. Nejstarší vnuk Táda dostal svou velkou deku před dvěma roky a teď přišla řada na Máťu. Obě deky využívají zbytků látek, ale na první pohled je mezi nimi rozdíl. Deka pro Tádu (milujícího zelenou barvu) je sice scrapová, nicméně uhlazená a pravidelná. Deka pro Máťu (milujícího barvu modrou) je ve stylu improv, o kterém jsem psala na podzim minulého roku a který jsem si zamilovala vlastně už mnohem dříve, než jsem věděla, jak se jmenuje a že vůbec existuje.

Protože se jedná o velkou deku (140 x 220 cm; deka je kvůli ořezávání nepravidelných okrajů o 5 cm užší, než jsem plánovala), rozhodla jsem v náznaku udržet tvar klasických bloků, abych zachovala určitou jednotnost. Přece jen to byl můj první improv projekt v takovém rozměru a navíc jde o deku, ne o nástěnný quilt. A dalším, ne nepodstatným důvodem pro quilt seskládaný z menších částí je to, že nemám dostatečně velkou a funkční design wall, na kterou bych si mohla tak velký projekt celý poskládat.

Top jsem kvůli různým okolnostem šila na dvě etapy, V té první jsem zvládla horní polovinu a zhruba po čtyřech týdnech jsem došívala druhou. Možná, kdybych měla dostatečně velký prostor na pověšení první části a ní pak došívala druhou, byly by si obě barevně víc podobné. Takto je v horní části více šedé barvy, což byl můj záměr, a ta spodní je barevnější. Mně se to takhle líbí, jsem spokojená, protože deka je zajímavější a barevnější. Můžu jen přemýšlet, zda je to díky mému jinému rozpoložení, nebo proto, že už bylo o měsíc blíže k jaru. Nejspíš spolu oboje úzce souvisí.

Do deky jsem použila termolín 180 g, se kterým jsem pracovala poprvé. Hotový sendvič byl proto objemný a velký, takže jsem nakonec quiltovala na Horizonu 8200 QCP (Janome), který má přece jen delší rameno než Bernina aurora. Bohužel moje ruce, záda, ramena už nejsou to, co bývaly, takže jsem většinou vydržela quiltovat jen hodinu denně, výjimečně déle. Proto také dokončení celé deky trvalo hodně dlouho. Velké deky rozhodně už můžu šít jen pro rodinu a musím počítat s dlouhou dobou dokončení.

Quiltovala jsem "po pankáčsku", každý kousek nějak jinak, většinou rovným volným prošíváním, u kterého jsem si nedělala vrásky z toho, že jsou čáry křivé a občas i vlnité a stehy nepravidelné. Konečně se mi vrátila radost z quiltování a nemíním se jí vzdát. Ostatně, k takovému typu topu se trochu ležérnosti přesně hodí. Vzory se často na jednotlivých částech opakují, tím hlavním jednotícím prvkem je dvojitá hranatá spirála.

Na zádíčka jsem použila dva kusy látek, které mi ležely ve skříni už několik let a které se hodily k sobě i k topu. Dnes jsem deku vyfotila, vyprala a zítra ještě přišiju štítek s věnováním. Máťa je u nás zrovna na návštěvě, tak jsem ráda, že jsem to stihla a že si deku může odvézt. Prý se mu líbí a já doufám, že ho ještě hodně dlouho bude hřát na duši i na těle.

Detaily deky jsem fotila za silného ledového větru na plotě z rezavého vlnitého plechu, takže  jsou v takovém úhlu, jaký jsem zrovna zvládla.