Oživení kostlivce - díky Jamale

 

Někdy v loňském roce zveřejnila Jamala na svém blogu výzvu k zaslání topů, ze kterých připraví a proquiltuje deky na charitativní účely. Zajásala jsem, protože v krabici pod postelí jsem už několik let skladovala pár topů, ať už vlastních nebo vzniklých z "pešků", se kterými jsem si tak úplně nevěděla rady a neměla jsem čas je proquiltovat. Vybrala jsem tři nebo čtyři a poslala je Jamalce, která všechny obdržené topy postupně přetváří v krásné přikrývky.

Před pár dny mi poslala fotku, ze které jsem byla nadšená, a tak jsem poprosila o další fotky i o souhlas s jejich zveřejněním. Ten jsem dostala a tak vám dnes můžu představit kostlivce, který se proměnil v krásku.

Top jsem šila možná tak před dvanácti lety, kdy jsem zkoušela, jaké možnosti mi dávají kaleidoskopy. Byl původně zamýšlený jako přehoz na válendu v pokoji, který jsem získala jako svůj poté, co syn odešel bydlet se svou budoucí ženou.

Protože top byl zamýšlený jako přehoz  přes válendu, byl atypicky široký, ale bohužel jen tak tak dlouhý, aby válendu zakryl. Než jsem přehoz stačila dokončit, vyměnila jsem válendu za postel širokou 120 cm, a na tu už byl top nejen krátký, ale i úzký. A tak skončil v krabici pod postelí.

Občas jsem ho vytáhla a přemýšlela nad tím, že ho nastavím, protože se mi i po letech docela líbil a protože jsem spolu s ním uchovávala zbytky látek. Ale pak jsem to celé zase schovala, neboť zvětšení by bylo dost složité. Nejen proto, že šestiúhelníky z drobných kytiček jsou klasickými kaleidoskopy, i když to na první pohled není moc vidět.

Když Jamalka vydala onu výzvu, váhala jsem jen malou chvíli. Přiznala jsem si, že už nikdy ten top nezvětším a že bych mu měla dát příležitost posloužit dobrým účelům. A taky jsem si řekla, že Jamala je ta pravá, kdo ho může posunout dál a rozzářit.

A tak se i stalo. Jamala prošila quilt rovnými čárami, ale některé ze šestiúhelníků zvýraznila pokaždé jiným quiltováním. Jsem z toho prošití nadšená a okouzlená, mám rovné quiltování ráda už dlouhé roky. A tak vím, že tohle quiltování není vůbec jednoduché, naopak je dost pracné a někdy i nekonečné. Zvláště, když se dělá velká deka pod malým strojem.

Tento quilt mi připomněl mé začátky a mé hledání. Někdy v té době jsem pak potkala deky z lásky a začala jsem se věnovat hlavně jim. Držely mě nad vodou, naplňovaly mě a pomáhaly mi přežít to, že moje zaměstnání, resp. někteří lidé v něm mě naopak čím dál víc vysávalo, až k úplnému vyhoření.

Teprve teď, po mnoha letech se vracím k improv nebo lépe k pocitovému šití, k volné tvorbě. Nedávno jsem si vyzkoušela konvergenci v rámci šití pro výstavu pořádanou BPK a musím přiznat, že jsem s ní měla velký problém. Jak jsem konvergence vždycky milovala a bavilo mě používat je jako plátno, na kterém můžu v tvorbě pokračovat, tak tentokrát jsem cítila, že už je to za mnou, že se jen opakuju a nic nového nedokážu v rámci konvergence vymyslet, vypovědět.

Asi už ani nebudu znovu zkoušet kaleidoskopy, nebudu se k nim vracet, ale každopádně jsem moc ráda, že tento starý top díky Jamale ožil a quit vypadá moderně a originálně..