Quilt Tváře podzimu

 

Tak jsem se zase jednou probudila a zjistila jsem, že mi na blogu chybí quilt, který jsem ušila ve stylu improv. 

Qiult jsem ušila jako součást kolekce BPK na téma Podzim, která měla svou premiéru na zámku Chvaly (více zde). Tehdy jsem po dohodě s vedením klubu vystavovala jiný quilt (Tři zahrady a Eden) s tím, že ten pravý quilt dodám do konce roku 2023, aby se kolekce Podzim pro vystavování v roce 2024 zkompletovala. 

První možnost vidět tuto krásnou kolekci bude v penzionu v Janovského ulici na Praze 7, kde bude vystavena od 6. února do 15. dubna 2024. S ohledem na provoz penzionu bude výstava pro veřejnost přístupná pouze v neděli, vždy v době od 10 do 17 hodin. 

Poté bude kolekce představena v rámci BPM 2024 v Brně.

A teď ke quiltu samotnému. Téma Podzim jsem v sobě zpracovávala hodně dlouho, přes celé léto až do konce září. Pomalu jsem se dostávala k podobě výrazových prostředků, jaké chci použít, ale stále mi chyběl ten poslední dílek. Možná to spíš byla odvaha pustit se pro mě dosud neznámou cestou. Pak ale přišel ten správný impuls ve chvíli, kdy Jana Malaníková (Jamal) napsala další článek o improv. Zmiňuju se o tom ve svém minulém příspěvku na tomto blogu (zde).

V představách jsem viděla podzim především zářivě zlatý, ve vší té kýčovité barevnosti. A na to se přesně hodila látka s jásavě žlutými listy, kterou jsem si kdysi objednala v USA a která mě svou svítivostí až vyděsila, když jsem tehdy balíček rozbalila. Ale dočkala se své chvíle, jako se nakonec dočká každá z látek, které my patchworkářky někdy i dlouhé roky skladujeme.

Volná práce s látkami mě nadchla. Nepřemýšlela jsem dopředu, jak pokračovat. Každý hotový kousek si totiž sám říkal o pokračování. Zkoušela jsem jen občas, zda daný kousek látky souzní s mým pocitem. Když jsem na jednotlivých částech quiltu pracovala, vlastně jsem přesně nevěděla, co mají zobrazovat. To se objevilo až v průběhu práce. A možná bych to tady ani neměla psát, protože každý může v quiltu vidět něco jiného. Já v této části vidím procházku v podzimní sluneční den, kdy na zemi svítí šustivé listí a kostry stromů se začínají objevovat pod mizejícím zářivým listím.

Skládačku vlevo vedle jsem časem identifikovala jako zahradu, která přináší podzimní hojnost i krásné barvy. A také jsou tam svítící okna jako symbol krátícího se dne. Na fotce je vidět, jak jsem uprostřed práce na zahradní části přišpendlila dolů kus šedivé látky. Nejspíš abych nezapomněla na jinovatku a podzimní mlhy. Nakonec z toho vznikla dušičková část quiltu.

Ta ještě není dokončená, spodní část je jen našpendlená, a vedle se začíná rýsovat poslední část, poslední tvář podzimu, kdy je doma teplo a vše se zklidňuje, a třeba je tam vidět i cesta, kterou nakonec všichni směřujeme.

Možná to není ortodoxní a čistokrevné improv, možná ano, ale o nějaké škatulkování přece vůbec nejde. Jde o pocitové šití, intuitivní šití, o tvůrčí proces, při kterém se zapomíná na hlad, žízeň i na to, kolik hodin je.

Asi je to poprvé, co jsem si pohrála s fotkou quiltu a udělala ji černobílou. Quilt byl teprve rozpracovaný a já jsem se sice svou prací chtěla pochlubit na fb, ale ne tak úplně. Fascinuje mě, jak dílo dostalo jiný rozměr, jak vynikly věci, které se v barvě ztrácejí. Proto jsem úvodní fotku několikrát transformovala ve svém jednoduchém foto editoru a ty fotky dám na samý konec článku.

Celý quilt jsem pak prošila jak rovným prošíváním, tak volným quiltováním, kdy jsem opět postupovala intuitivně, stejně jako jsem intuitivně střídala různé druhy a barvy nití. 

Snažila jsem se na focení vychytat krásné počasí, kdy nefouká, ale moc se mi to nedařilo. Až se mi zase někdy quilt dostane do ruky, třeba se mi podaří udělat lepší fotky.

Zde nabízím pár detailů a úplně nakonec pak "náčrt tužkou", šedou a inverzní variantu jedné a té samé fotografie.