Silvestrovská

další kousek quiltu Zboží ze zámoří

Pomalu končí rok 2018 a já mám nutkání ještě honem něco napsat na svůj blog. Když jsem skončila s psaním týdenních stopětek, myslela jsem, že by je mohly nahradit příspěvky na tomto blogu. A protože je to blog šicí, měla jsem představu, že vždycky vyfotím nějakou svou práci a od toho odvinu nějaké vyprávění či úvahu. 

Jenže jsem šila samé věci, které se nemohly ukázat, a také jsem nějakou dobu nevěděla, co dřív. A nevím to pořád, hoří mi akutně dva články a nějaké dárky na leden musím ušít, a už mě svrbí prsty, jak moc ráda bych šila a vytvářela to, co opravdu dělat chci. A k čemu se nějak stále nemohu dostat.

Věřím, že v tom následujícím roce 2019 to bude lepší. Ten letošní rok byl bohatý, krásný a také náročný v tom, že až do podzimu jsme vlastně nevěděli ani jeden, kde a co bude dělat - mám na mysli zaměstnání. Takže má mysl nebyla zcela uvolněna. Na pocit svobody si stále ještě zvykám. 

východ slunce za Oškobrhem

Mohla bych nejspíš zostřit tempo a stíhat toho víc, ale to je přesně to, co nechci. Mám rozjeto několik projektů, nemyslím jen šicích, a další přibyly či přibudou. Pořád ještě "dlužím" několik slíbených dek. Časová kapacita by se asi našla, problém je v tom, že nemám uvolněnou hlavu. Musím, prostě musím dokončit pár věcí, abych se mohla věnovat dalším. Především je to fotoseriál o kraji víly Netřebky, který dnešním dnem skončil. Pro poslední fotky jsem si zajela na svůj Oškobrh a teď je musím vytřídit, napsat pohádku a průvodní text. Jo, a taky ještě článek o práci na fotoseriálu, který jsem také slíbila.

na vrcholu Oškobrhu

Dostala jsem nabídku zpracovat rekapitulaci dění v naší obci v právě končícím roce. Pro okresní deník i pro obecní web. V tuto dobu už jsem chtěla mít článek připravený, ale pere se mi to v hlavě s vílou Netřebkou. Hodně mi na této práci záleží, abych ji odvedla dobře, protože mám od obce nabídku na další zajímavou a rozsáhlou činnost, a i když není ničím podmíněna, já to tak vnímám.

Tohle všechno je důvod, proč jsem nakonec po dlouhém váhání odmítla exkluzivní příležitost připravit pro odborný seriál půlroční seriál o ne zcela klasickém šití a neobvyklých technikách. Musela bych se tomu hluboce věnovat, abych odvedla práci podle svých představ, ale tím bych se stala štvancem. Semlelo by mě to. Podle všeho není ještě ta správná doba, abych se ponořila jen do šití s duší, stále ještě ten záběr budu mít širší, ale byla bych nerozumná, kdybych se zahltila něčím, na co ještě necítím být připravena. Nejsem si vůbec jistá, jestli vůbec kdy na takový způsob předávání zkušeností připravena budu.

Sánský kanál v obci Pátek

Jsem hrdá na to, že jsem dokázala říct ne. Učím se to a dlouho mi to nešlo. Učím se spoustu věcí dělat jinak, přistupovat k řešení problémů otevřeně, být k sobě přímá a pravdivá a nezastírat si a nenamlouvat si něco. Ne vždy se mi to daří, ale vím, že je to správná cesta. Když člověk koná v souladu sám se sebou, je všechno jednodušší a všechno jde snadněji.

Sánský kanál v Pátku u bývalého mlýna

Tento rok mi přinesl poznání, že když člověk dokáže dát sám sobě svobodu, že když dokáže žít podle svých představ,  dokáže také mnohem přirozeněji a snadněji přiznat stejné právo i těm druhým. Trvalo mi dlouho poznat, uvědomit si a přijmout, že světů je nekonečně mnoho, protože nejenže máme každý ten svůj svět více či méně jiný, ale dokonce i my sami ten svůj svět můžeme měnit. Je to něco, co je zprvu těžko pochopitelné, ale když člověk změní své myšlení, začne se měnit vše kolem něj. A protože nic není neměnné a vše se navzájem ovlivňuje, celý proces pokračuje dál. Někdy to jsou třeba zdánlivé maličkosti, ze kterých pak vznikají velké, bohaté a krásné věci.

Každý z nás si z toho nespočetného množství vjemů, které se nám každou sekundu nabízejí, dokážeme vybrat jen něco, malý zlomek. A ten zlomek, i kdyby byl ve všem totožný pro víc lidí, což snad ani není možné, v sobě každý jinak vyhodnotíme. Jinak ho přijmeme a zpracujeme. My sami bychom stejný vjem zpracovali jinak, pokud by přišel v jiném čase.

na úpatí Oškobrhu

Svět je zkrátka nekonečně pestrý, bohatý a krásný. Život nám každý den přináší spoustu darů, kterých se často ani ve spěchu nedokážeme všimnout. Slunce, voda, les či hory na obzoru, zpěv ptáků, kapka rosy, ve které je vidět celý svět. Pohlazení, úsměv. Dobrá káva nespěchavě vychutnaná v dlouhém ránu, které jsme si dopřáli.

Přeju nám všem, abychom si oněch darů dokázali v nastávajícím roce vždy všimnout, vychutnat si a být za ně vděčni.

P.S. Na závěr sem dávám jeden ze svých šitých obrázků. Sama si nejsem jistá, co všechno vlastně jsem v těch barevných skvrnách v onu soustředěnou chvíli viděla a co jsem vykreslila černou nití. Zato jsem si skoro jistá, že každý z nás tam uvidí něco jiného a bude mít z obrázku jiný pocit. A všechny budou stejně pravdivé a správné.