Toto dílo se špatně fotí. Nitě jsou světlé a tenké, často šiju jen jednou nitkou z mulinky, a prošívaná látka je řídká. I když jsem ji na focení podložila temně modrou látkou, příliš to nepomohlo.
Abych se trefila do jemných otvorů, musím se dost soustředit. Lněné nitě, ze kterých je látka utkaná, jsou nestejně silné a občas nopkaté. Šiju bez brýlí, protože multifokály mi nikdy na blízké koukání nevyhovovaly.
Píšu v přítomném čase, ale pravda je, že toto šití jsem odložila ve chvíli, kdy jsem začala koncem léta háčkovat bubuláky. Doufám, že se k tomuto šití vrátím s prvními teplými dny. Vůbec nevím, zda a na co se bude moct využít, ale to není podstatné. Důležitý je proces sám a důležité je i to, že šiju venku na zahradě. Měla jsem ji mít už dávno, měla jsem ji mít už odjakživa a pak bych věděla mnohem víc nejen o tvorbě zahrad, o péči o rostliny, o životě koček, ptáků a jiných volně žijících zvířat, ale hlavně bych věděla mnohem víc o životě. Ale nestěžuju si, jsem vděčná, že mám zahradu alespoň teď. Popravdě, vůbec si nedovedu představit, jak bych žila, kdybych zůstala v Praze. Zahrada je teď můj život, můj způsob života. Je důležitější než cokoli jiného, čím se zabývám. Když vstoupím za branku, začnu jinak dýchat. Zahrady jsou pro mě odjakživa nezbytné. Jen jsem to dlouho nevěděla, nebo spíš jsem to zatlačila kamsi hluboko, protože jsem si myslela, že to je něco, co si nezasloužím a na co nedosáhnu.
Právě v souvislosti se zahradou, s japonskou zahradou jsem před mnoha lety poprvé slyšela pojem Ma v jakémsi dokumentu, který běžel v televizi. Myslela jsem si, že jsem pochopila, že prázdný prostor má stejnou důležitost jako kterýkoli jiný prvek, který se na zahradě nachází. Ano, to je pravda, jenže Ma je přece jenom něco víc.
V životě Ma představuje potřebu přestávek, klidu a nečinnosti, které jsou nezbytné pro kreativitu, duševní klid a uvědomění si přítomného okamžiku. Je to prázdnota plná možností, jako slib, který se má naplnit. Ma je čistý papír, na kterém může být cokoli.
Tohle je něco, co sice chápeme rozumem, ale vlastně nám je to cizí, stejně jako koncept wabi-sabi, pocházející rovněž z Japonska. (O wabi-sabi jsem psala před pár lety ZDE.) My jsme totiž vychováváni jen k výkonu a dokonalosti. V Japonsku to platí snad ještě víc, ale oni si to kompenzují právě tím, že dokážou svou mysl používat i jinak.
Odsouhlasit, že v zahradě i jinde je důležitý prázdný prostor, že je potřeba se občas zastavit a vnímat přítomnost, že v muzice se musí dělat pauzy, to je opravdu jednoduché. Ale posunout se tímto směrem ve vnímání, to je mnohem složitější a těžší - a neméně těžce se o tom píše, protože to je všechno velice subtilní, niterné a subjektivní.
Na internetu jsem našla definici:
Ma není jen prázdné místo nebo nedostatek něčeho. Je to aktivní, "hmatatelná entita" a pozitivní prostor, který je stejně důležitý jako objekty, které jej obklopují. Je to prostor, který umožňuje věcem "dýchat", růst a spojit se.
A také ještě toto:
Kanji znak pro Ma (間) v sobě spojuje znaky pro "dveře" (門) a "slunce" (日), což dohromady evokuje obraz slunečního světla proudícího štěrbinou ve dveřích – prostor, interval, mezeru nebo pauzu.
Právě ta mezera, pauza, volný prostor je to, co mě čím dál víc zajímá v textilní tvorbě. Definovala jsem si to pro sebe teprve nedávno. Ještě mám kolem toho hodně nejasností, nevím přesně, jak to uchopit, ale vím, že to budu zkoušet a že sama ta cesta bude pro mě naplněním. Všechno to "látání času", které jsem letos provozovala, pokud jsem se nemusela věnovat něčemu konkrétnímu, co jsem už předtím slíbila, mi pomohlo si uspořádat myšlenky. Nebo alespoň je nasměrovat.
Pauza může mít různé podoby. Nemusí to být čas, kdy se neděje nic, ale musí to být čas, ve kterém poskytneme prostor všemu, co ten prostor může zaplnit smyslem. Co tomu prostoru dá význam pro nás samé.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaši návštěvu na mém blogu i za vaše komentáře, jsou pro mě důležité. Vave