105 PLUS: Dvě zahrady, rok 2021 podruhé

O svých zahradách jsem psala na samém počátku května (zde na tomto odkazu). Uběhly tedy tři měsíce a sama se při prohlížení fotek nestačím divit, jak moc se zahrady změnily. Tak předně do hlavní zahrady přibyl objekt, o kterém jsem se zmiňovala na konci minulého článku (a psala jsem o něm zde). Zpočátku jsem v koutku duše měla tak trochu pochybnosti, zda můj totem není nějaká samoúčelná věc, ale už si nedovedu zahradu bez něj představit. A věřím, že tam bude zapadat dobře, i když na podzim nabořím symetrii záhonu, který chci trochu rozšířit a za ním vytvořit malý palouček. Zelenina se tím definitivně přestěhuje do zadní zahrady a v té hlavní bude jen drobné ovoce a okrasné rostliny.

Zadní zahrada, která se začátkem května zdála být velká, je teď plná obřích rostlin. Nevím, zda to bylo chladnějším a deštivějším jarem, nebo je to tím, že na zadní zahradu dopoledne nesvítí slunce, protože na východní straně přiléhá k sousednímu domu, ale všechny patizony, cukety, dýně, okurky, mangold i zahradní lebeda dosahují rozměrů nevídaných. Nutno ovšem podotknout, že většinu rostlin se vysazovala či vysévala opakovaně, protože i invaze slimáků je letos neobyčejně silná, a tak jsem měla strach, že letos vůbec žádná úroda nebude. Chránila jsem sazeničky plechovkami od fazolí s uříznutým dnem, ale marně. Napřesrok nebudu lakotit a pořídím si doporučované širší a vyšší válce z měděného plechu. A taky hlístice proti slimákům, které jsem nemusela dávno předtím, než mi začali požírat rostliny.

Nevím, zda to bylo chladnějším a deštivějším jarem, nebo je to tím, že na zadní zahradu dopoledne nesvítí slunce, protože na východní straně přiléhá k sousednímu domu, ale všechny patizony, cukety, dýně, okurky, mangold i zahradní lebeda dosahují rozměrů nevídaných. Nutno ovšem podotknout, že většinu rostlin se vysazovala či vysévala opakovaně, protože i invaze slimáků je letos neobyčejně silná, a tak jsem měla strach, že letos vůbec žádná úroda nebude. Chránila jsem sazeničky plechovkami od fazolí s uříznutým dnem, ale marně. Napřesrok nebudu lakotit a pořídím si doporučované širší a vyšší válce z měděného plechu. A taky hlístice proti slimákům, které jsem nemusela dávno předtím, než mi začali požírat rostliny.

Téměř všechny cestičky mezi záhony zmizely pod velkými listy a záhony samé jsou pokryty podivuhodnou směskou rostlin. Jestli jsem se v něčem přiblížila permakulturnímu pěstování, tak je to právě tohle. Občas jsem podlehla nadšenému vychvalování výtečné chuti některých listů či plodů a vysadila si mně dosud neznámé plodiny. Červenou lebedu už nezopakuji, naopak bobu určitě vyseju více. Keříčkové fazole rozhodně nedám na záhon spolu s patizony, a těch nebudu vysazovat pět, dva bohatě stačí. Abych eliminovala plevel, kterému se v zušlechtěné zemi velice dobře daří, hlavně svlačci, musím přidat na podzim větší vrstvu slámy a ta sláma musí být jednak všude, jednak musí být vytřepaná, abych nemusela vytrhávat celé lány žita, které vyrůstá jak ze slámy, tak z mulče na cestičkách.

Hokkaido určitě opět vysadím u kari sítě, opřené o zeď, a dopřeju mu víc kompostu a také posekané trávy. V té mám letos brambory, které jsem vysadila do slámy, bohužel až později na jaře. Teprve teď mi většina z nich bíle kvete a tak se těším, že snad koncem srpna nějaké domácí brambory sklidím. Zatím jsem ještě nenašla odvahu se podívat, zda v hromádkách zaschlé trávy vůbec něco roste.

Definitivně jsem si potvrdila, že jsem více nadšenec, než řádný pěstitel. Nemám zapsáno, co jsem kdy kam dávala – to je tedy tak trochu způsobeno i tím, že jsem kvůli slimákům výsadbu několikrát opakovala. Velkým překvapením pro mě například bylo, když se bílé kedlubny, esteticky zasazené na střídačku s těmi modrými, začaly vyvíjet prapodivně, až se z nich nakonec vyklubalo hlávkové zelí. V zahradě se rázem objevilo hejno bělásků, a protože jsem nevěděla, co bych s nimi asi tak mohla dělat, chodila jsem je obdivovat. Následkem čehož se mi vytvořilo zelí dírkaté a vůbec nějaké podivné, plné molic. Ty napadly i vytrvalé vzácné kapusty, pro které jsem si jela až k Měchenicím, ba i kapusty růžičkové, které jsem chtěla mít na zimu.

Z Mnichovic jsem si přivezla i čekanku a jakýsi plevel, který se mi vesele rozrostl po záhonu pod keříčkovým černým rybízem a nyní tvoří zelené lůžko pro malé melouny, jichž je spousta, skoro jako malých strakatých rybiček, které se mi nečekaně vylíhly v jezírku. Černý rybíz na kmínku mi bohužel zlomil silný vítr ve chvíli, kdy byl celý obsypaný plody. Zkusím ho na podzim zasadit znovu a doufám, že vydrží.

Také jsem zkusila zasadit jedno rajče až dozadu ke zdi, kde je málo slunce. Je vysoké jako já a má spoustu plodů, přestože se vedle něj rozmachuje rebarbora. Tu jsem jako prťavoučkou zasadila na jaře vedle kompostu a zjevně je s tím místem spokojená. To samé bohužel nemůžu říct o své vytoužené sloupovité hrušni, která chytla rez od starší sousedky. Taky jedna z třešní, ta vyšší, na jaře špatně obrazila. Listy má jen ve spodní části a marně vyhlížím výhon, ze kterého bych vypěstovala nový terminál.

Ale přes všechny dílčí neúspěchy jsem spokojená. Sklidili a snědli jsme hrášek i ředkvičky, když potřebuju, vytáhnu si ze země mrkev, a brzy budu sklízet česnek. Cukety mám žluté i zelené, dýně sice asi budou obě špagetové, ale bude jich hojnost. Papriky v pytlích nejsou nic moc, ty se mi prostě stále nedaří, ale jsem nadšená z rajčat. Dozrávají v přední zahradě a je jich tolik! Je to jako náplast na bolest z loňského roku, kdy mi je plíseň zlikvidovala už v půlce července ještě dřív, než stačily začít červenat.

Máme maliny a malé jahody, rybíz se urodil, i angrešt. To všechno je báječné, ale mě asi ze všeho nejvíc těší, kolik života v zahradě je. V rybníčku mám rybičky, žabáka Bedřicha, vodoměrky, potápníka a bezpochyby i další havěť, taky jsem nad vodou viděla létat modrou vážku. Běhají tu ještěrky, chodí k nám ježci i přátelské kočky z okolí. Létá sem spousta ptáků, dokonce i strakapoudí pár tu vídám. A spousta hmyzu a motýlů tu poletuje. Na komuli hodují dlouhozobky svízelové a na hrachory zase létá drvodělka svízelová. Různé druhy včel a čmeláků si nacházejí to své na různých rostlinách a já jsem šťastná, jak to u mě bzučí a žije.

Střídám podle sluníčka či podle nálady různá posezení na zahradě a jak s oblibou říkám, provozuju zen. Je to to nejlepší zaměstnání na světě. Pokud mě tedy nezvedne z křesla či lavičky nějaký ten plevel či nápad, který musím hned prověřit a proměřit. Něco nového vymýšlet a realizovat, to je skoro tak bezvadné, jako dělat zen.

Dívám se teď z okna. V podvečer maličko, skoro nepatrně sprchlo, ale nyní je nebe i zahrada celé růžové. Je krásně. Na zahradě i na světě.

https://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Velka_zahrada%2C_rok_2021_podruhe/

https://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Zadni_zahrada%2C_rok_2021_podruhe/

Publikováno na Zvířetníku dne 29. 7. 2021