čtvrtek 21. ledna 2021

105 PLUS: Až k ceduli

 

7.1.2021

Kdykoli chci nakoupit nebo si něco vyřídit, musím projet dvěma táhlými obcemi. Na konci jedné z nich už celé roky často vídávám starou paní, jak jde či odpočívá na chodítku s kolečky. Je jedno, jaké je počasí, může být horko, mrznout či drobně mžít, ona jde po chodníku, který vede vedle silnice ještě kus za domy, až k ceduli se jménem obce. Tam se otočí a jde zase zpátky. Neznám ji, netuším, z jakého domu vychází a jak daleko chodí, ale vlastně na tom nezáleží. Obdivuji její nezdolnost a vytrvalost, a kdybych ji delší dobu nezahlédla, něco důležitého by mi v mém světě chybělo.

Před svátky a během nich bylo dost práce a měli jsme doma rušno, tak jsem se ke čtení předvánočního dvojčísla Reflexu dostala až po Novém roce. Je v něm anketa, ve které známé osobnosti odpovídají na otázku, zda existuje důvod, pro který budou na rok 2020 rádi vzpomínat. Potěšilo mě, že pro naprostou většinu dotazovaných se těch důvodů našlo hned několik a to navzdory tomu, nebo možná dokonce právě proto, že rok 2020 kvůli koronavirové pandemii silně omezil naše běžné možnosti a zvyklosti.

Jen odpověď Hynka Kmoníčka, velvyslance ČR v USA, mě zarazila, bylo mi z ní smutno. Pan Kmoníček totiž mimo jiné řekl: „Rok 2020 se prostě nedá do prožitých let vůbec počítat“. Podle toho se dá usuzovat, že pan Kmoníček to vnímá tak, že v tom uplynulém roce vůbec nežil.

Ale my se přece nemůžeme rozhodnout, že nějaký den, týden, či dokonce celý rok nebudeme do svého života počítat jen na základě toho, že máme pocit, že jsme toho málo prožili. Pan Kmoníček to možná tak nemyslel, ale jeho slova mi zní tak trochu ukřivděně a ublíženě a také trochu nepatřičně vzhledem k tomu, že mnoha lidem koronavirus skutečně vzal existenci, zdraví nebo dokonce život.

Jeho slova mi zní dokonce jako vyjádření neúcty k životu, který je nedocenitelným darem, jež nám byl dán, a je jen na nás, jak ho naplníme. Ano, dalo by se říct, že život není pro všechny stejně spravedlivým darem, že někdo se narodí zdravější, chytřejší, krásnější, bohatší a v lepší části světa, ale to přece samo o sobě žádné štěstí a naplnění nepřináší. Naopak, je nemálo lidí, kteří dostali do vínku jen drobty, jak by se dalo říct, a přesto s nimi naložili královsky, k užitku a radosti své i nás ostatních.

Letošní rok bude pravděpodobně v mnoha ohledech připomínat ten uplynulý. Nejspíš nám přinese další omezení a obtíže, ať již předvídatelné, nebo zcela nečekané. Ale je to náš taneční prostor, jak se říká ve filmu Hříšný tanec. Je to jedinečný prostor můj a jedinečný prostor tvůj a žádný jiný není.

Kéž je ten náš letošní jedinečný a neopakovatelný prostor naplněn činorodostí a kreativitou, která přináší do života spokojenost, kéž je vyplněn sny a plány, jež se postupně naplňují. Kéž je v něm pro nás dobré zdraví; máme ho alespoň částečně ve svých rukách. Kéž je vyplněn spokojeným žitím, které se počítá hned dvakrát. Kéž se dokážeme postavit i všemu nečekanému, nedobrému a nepříznivému, jež nás zcela nepochybně také čeká, a kéž si z toho zlého dokážeme vzít pro sebe něco přínosného a dobrého.

Kéž letošní rok prožijeme a užijeme plně.

Až k ceduli.

Publikováno na Zvířetníku dne 7.1.2021

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaši návštěvu na mém blogu i za vaše komentáře, jsou pro mě důležité. Vave