Projekt Pražské Jezulátko

Před dvěma roky vyhlásila má šicí přítelkyně a textilní výtvarnice Lada Charvátová zajímavý mezinárodní projekt, který měl mít svou premiéru na 14. PPM v roce 2020. Svůj projekt nazvala Pražské Jezulátko a uvedla:

"V době, kdy přibývá nevraživost a nesnášenlivost, hrubost a drancování přírody, je nutné posilovat úctu a pokoru jako obecné principy života. Nezáleží na našem vyznání, na místě, kde žijeme, nezáleží ani na jazyku, kterým mluvíme. Vzájemné rozdíly nás mohou obohacovat.

Pražské Jezulátko  vnímám jako zvláštnost – raritu, kterou má naše země a která je známa i za našimi hranicemi. V každém z nás je malé dítě, které je třeba opatrovat, sdílená ženská energie má velkou sílu. Jezulátko může být vnímáno jako symbol, jeho abstraktní vizualizace třeba i jako archetypální symbol (- pohled na korunku shora – kruh…).

O projektu Pražské Jezulátko jsme s Ladou mluvily ještě před tím, než ho vyhlásila veřejně. Od samého začátku mě velice zaujal jak pro svou myšlenku, tak pro nezvyklý formát díla, jímž byl kruh o poloměru 60 cm. Pro výstavu měly být kruhové obrazy umístěny ve čtvercových rámech na jednotném pozadí. K této finální úpravě bohužel v letošním roce nedošlo, protože celá mezinárodní výstava Prague Patchwork Meeting (14. PPM 2020) byla zrušena kvůli koronavirové pandemii. Doufám a věřím, že celá kolekce bude moci být představena kurátorkou Ladou Charvátovou na PPM v dubnu 2021.

Ačkoli jsem byla z projektu nadšená a vytvořila jsem několik různých návrhů, žádný mě nakonec nebral natolik, abych měla chuť na něm pracovat. Pak se ale stalo něco velice zvláštního. Dne 17. října 2019 zemřela má dlouholetá kamarádka Olga, které jsme všichni říkali Beda, Bedulka. I když byla už dlouho velice vážně nemocná, její smrt mě zaskočila. Vždyť jsem s ní před týdnem mluvila, když jsem ji navštívila v nemocnici. Těšila se, že ji za pár dnů propustí a že bude bydlet u své dcery Kačenky. Tak se také stalo, ale dlouho u Kačenky nezůstala, smrt si pro ni přišla tak rychle!

Druhý den po té smutné zprávě jsem si na podklad nakreslila velký kruh a začala dovnitř klást ústřižky látek. Myslela jsem na Bedu, na všechno, co jsme řekly i neřekly, na bolest dětí, jimž odcházejí matky, i na bolest matek, jimž odešly děti. Myslela jsem na řeku, která protéká Prahou, na proud života, který protéká námi, na plášť, který halil Marii. Už bych nedokázala přesně říct, co všechno mi probíhalo hlavou a co všechno se ve mně dělo ještě kdesi mnohem hlouběji, všechno to je ale uloženo v kouscích látek, je to v každém stehu.

Tento textilní obraz jsem nazvala Od svítání do tmy. Možná jsem měla na mysli den, možná celý náš život. Někdo by mohl namítnout, že v tomto díle žádné Pražské Jezulátko nenachází. Ale pro mě tam je, v tom smyslu, v jakém o něm mluvila a psala Lada.

Více k projektu naleznete na stránkách Lady zde.