Koncert Maoka, aneb mimořádný zážitek z Brna doma v křesle

Minulý čtvrtek jsem měla mimořádnou příležitost zúčastnit se na dálku koncertu Maoka (vlastním jménem Martin Tesák), který dne 24. září pořádala Cesta inspirace v krásném prostředí Červeného kostela v Brně.

S Maokovou hudbou jsem se před pár lety seznámila právě prostřednictvím Cesty inspirace, lépe řečeno prostřednictvím Irenky Vejmelkové a Klárky Jelínkové, které  jsou duší i tělem Cesty inspirace a jako takové jsou neúnavnými organizátorkami zajímavých a povznášejících hudebních a tanečních akcí.

Píšu, že jsem se seznámila, ale jednalo se spíš o letmou známost na dálku, především prostřednictvím nahrávek na You Tube. Několikrát jsem se na Mokův koncert chystala, dokonce jsem i měla lístky, ale pokaždé mi do toho bohužel něco přišlo.

Když jsem teď od Irenky dostala nabídku dělat "zkušebního chrousta", tedy možnost sledovat koncert na dálku v přímém přenosu, zajásala jsem. Něco jiného je si pouštět písničky z počítače a něco jiného je sledovat ucelené Maokovo vystoupení. Zvláště když se odehrávalo v duchovním prostoru evangelického Červeného kostela.

Než začal přímý přenos, zapálila jsem si svíčku v mozaikovém svícnu po mé kamarádce, otevřela jsem okno a roztáhla závěs. Venku se čím dál zřetelněji rýsoval zamžený půlměsíc. Byl to poslední teplý večer tohoto léta, na druhý den měla přijít studená fronta. 

Potom Maok začal hrát a já jsem rázem byla v jiném světě. Opřela jsem se v křesle a zavřela jsem oči. Pak jsem pozorovala měsíc. Tančila jsem. Ležela jsem na podlaze a rozplývala se v hudbě. Zase jsem tančila. Seděla jsem u počítače a pozorovala Maoka, který byl nasvícen, jako by hrál v úplňku, zatímco druhý půlměsíc se chvěl nad obzorem. Hladila jsem kocoura, který si přišel do mé náruče pro kousek energie, kterou mi přinášela hudba. A při tom všem jsem se cítila být přítomna v tom kostele.

Tento koncert byl pro mě neobyčejně silný zážitek. Kdybych byla na místě, zcela nepochybně bych lépe vnímala všechny vibrace a všechno by se násobilo společným prožitkem. Ale nemohla bych se pustit do tance v pasážích, které mě k tanci vyzývaly. Nemohla bych ležet vrostlá do země. Neviděla bych Maokovi do tváře tak zblízka.

Prožívání mi nedokázaly narušit ani občasné drobné problémy se zvukem. Zajišťovat přímý přenos není jednoduchá záležitost a než se vychytají všechny technické problémy, nějaký menší nedostatek se může vyskytnout. Ostatně, proto také mělo několik lidí za úkol dávat on line zpětnou vazbu, dělat již zmíněné "zkušební chrousty". 

Maok bude mít další koncert v Bratislavě i jinde, a taky těsně před Vánoci, dne 20. prosince v Praze. Koncert pořádá opět Cesta inspirace. Moc ráda bych se zúčastnila, když mi to okolnosti dovolí. A jestli to nepůjde, jestli třeba nebude možnost navštěvovat koncerty a další akce, věřím, že budou k dispozici i e-vstupenky, že bude možné sledovat koncert na dálku. Určitě si ho nenechám ujít. Maokova hudba je meditační, je duchovní, je taneční. Maokova hudba jde k srdci.

Foto: Zbyněk Maděryč

Maok: https://www.maok.sk/