Zboží ze zámoří v listopadu

No jo, já vím, že už jsem ten titulek použila. Ale jednak mě nic jiného nenapadá, jednak to o tom zboží ze zámoří taky je.

Předně je tu ten quilt Zboží ze zámoří, na kterém budu pracovat ještě hodně dlouho. Původně to měla být pravidelná šachovnice, ale už na samém začátku mi vyšly jinak široké pruhy, ze kterých jsem šachovnici proplétala. Čím déle na quiltu pracuji, tím více se jednotlivé čtverce deformují, takže mi nezbývá než doufat, že se to deformování nakonec nějak zprůměruje a že výsledný tvar quiltu bude požadovaný čtverec. Alespoň přibližně. 

Bývá to tak i v životě. Něco si přesně naplánujeme, a ono se to začne vyvíjet po svém. A čím přesněji to máme narýsované dopředu, tím rychleji se naše plány rozejdou s realitou. Lepší je nechat věci plynout a reagovat na to, co můžeme bezprostředně ovlivnit.

Taky mi přišlo skutečné zboží ze zámoří. Původně jsem si chtěla objednat jen pár kousků hedvábí, ale v nabídce byla i celá kimona. Prý výhodná koupě, získá se tím osm, ale deset metrů hedvábí. Za pár korun. Tak jsem si objednala ty kousky i to kimono. Ale něco takového rozstříhat nedokážu. Nejspíš to ani nedokážu ani nosit. A tak má snaha zbavovat se věcí dostala povážlivou trhlinu.

Moje vycházky jsou ovšem výsostně lokální. Na okraj vsi, k napůl vyschlé požární nádrži, na které byl o víkendu led, protože podzim se pomalu začíná měnit v zimu. Ale tráva je stále krásně zelená, skoro jarní.

S Vaškem jsme teď stále spolu doma. O to víc, že mám auto už nějakou dobu rozbité. Na zahradě se dělat nedá, tak bych měla mít spoustu času na všechno, ale nemám, nějak se mi drobí pod rukama. Asi jde spíš o ztrátu koncentrace přes den, drobná vyrušení, drobné povinnosti. Tak k šití stále usedám až odpoledne, navečer, večer, někdy se kvůli tomu rozčiluju, ale jen trošku. Ona je tu také voňavá káva, kterou dostanu na svůj stůl, pohlazení jen tak, spousta společných vzpomínek i spousta plánů. A jakási hluboká sounáležitost, kterou může přinést jen čas, přestože nebyl vždycky klidný. Sounáležitost, jakou bezpochyby museli mít mezi sebou Filemon a Baucis, které jsem onehdy uviděla ve dvojici pařízků. Sedí tam a opírají si o sebe hlavy. Navěky.

Už jsem viděla hodně fotek opletených aut, stromů a třeba i laviček, ale upletené hejno sněhuláků, strašidel, pišišvorů, žab a já nevím, čeho všeho ještě, mezi opletenými stromy, to jsem viděla na vlastní oči dnes poprvé v obci Podmoky. Možná, že si takového sněhuláka taky upletu na zahradu. Co kdyby letos zase vůbec nesněžilo?

Chudák kočička, která čeká na vodu! Nepřibyl na ní ani steh. Šila jsem poslední dobou nějaké věci pro dobročinné účely, vyvdané dceři závěsy, taky jsem si zkoušela, jestli je ten pravý čas na šité obrázky (asi tak úplně ne) a hlavně se snažím pokračovat na quiltu Zboží ze zámoří. Kombinace použitých materiálů je sice zajímavá, ale na ruční prošívání hodně nevhodná. Už mám díru v prstu, a to nemám hotovou ani pětinu quiltu. 

Tohle poslední, o čem se dnes zmíním, není sice zboží ze zámoří, ale je to pro mě tak výjimečné a exotické, že jako by bylo. Dostala jsem zajímavou nabídku podělit se o své zkušenosti s patchworkem. Láká mě to, současně se toho trochu bojím, bojím se troufnout si na to, a současně vím, že přesně tohle je jedna z příležitostí, jaké se začnou objevovat lidem, kteří se rozhodnou jít za svými sny. 

Když o tom teď píšu, je mi jasné, že ve skutečnosti se už nerozhoduju o tom, zda do toho toho mám jít, ale že už začínám přemýšlet o tom, co přesně a jak budu dělat. Ještě na to mám pár dnů, do příštího týdne.