Oběma nohama v jaru

jedna víla a tři piráti - kostýmová zkouška

Najednou je konec března a já vůbec nevím, jak jsem ho vlastně strávila. Za kamny to ale určitě nebylo. 

Nemnohé fotky mi napovídají, že jsem  připravovala pro děti kostýmy na maškarní bál na téma vodní říše. Nejvíc práce mi dal pirátský klobouk a taky přemýšlení jak to zaonačit, aby víle nebyla dlouhá sukénka vytvořená z batikovaného šátku. Nakonec se mi to všechno podařilo a děti byly spokojené. Fotka je z kostýmové zkoušky, na druhý den přibylo i příslušné nalíčení, bohužel se hromadná fotka nepovedla.

Výrobu kostýmů jsem prokládala s dalším šitím. Stále průběžně pracuji na dvou scrapech pro sestřenici. Vzor je jednoduchý, střídání tmavých a světlých cikcaků. Jenže jsem se trochu nechala unést. Každý cikacak  je ušitý ze dvou proužků a neměla jsem úplně domyšlené kraje. Těmi scrapy se docela trápím a moje kočky to zjevně registrují a mají na to svůj názor. Počuraly mi totiž polotovary naskládané v krabici, a tak jsem musela honem sešít top bez dořešených krajů, z vlkých a smradlavých dílků a pak ho honem vyprat. Teď mě čeká doplnění zubatých okrajů, protože bloky jsou kladené šikmo, to znamená další řezání a sešívání proužků. Bude to ještě dlouhý běh komplikovaný vědomím, že šiju něco, co se bude přesně hodit do pokoje pro hosty, ale současně je to něco, co je víc pracné než zábavné.

Začátkem měsíce jsem dokončila quilt Zboží ze zámoří. Dle zadání Art Klubu CZ pro kolekci na 13. PPM byla povinným materiálem juta, kterou jsem kombinovala s hedvábím ze starých kimon a sárí. Quilt jsem prošívala ručně a po chvílích jsem na něm pracovala od podzimu. Ostatně, několik ukázek jsem sem už dávala. Když na něčem děláte tak dlouho, už pak ani nevíte, jestli je to dobré, nebo ne. Tak jsem zvědavá, jak se quilt bude líbit. Než jsem ho odevzdala, ani jsem si neudělala fotku, takže se nemůžu podívat, jaký z něj mám s odstupem dejem.

Abych si od šití quiltů trochu odpočinula, rozstříhala jsem stará trika, upletla z nich copy a z nich pomocí háčku a zbytků Perly vytvářím kobereček. Sice přesně nevím, co s ním, ale pokračuju dál.  Nejspíň mi chybí ruční práce. Už mi z velkého kluba zbývá copánku tak na jeden okruh. Je to uklidňující činnost, ale zápěstí už trochu protestuje.

dělám koberec a nevím, co s ním

Taky jsem byla na obecní brigádě. Sešlo se nám asi dvacet a nasbírali jsme hromadu odpadků kolem silnice a na břehui potoka.

nechápu lidi, kteří si pletou přírodu s odpadkovým košem

Během měsíce března bylo většinou pěkně a tak trávím(e) čím dál víc času na zahrádce. Dokončujeme, co jsme nestihli na podzim, opravujeme a upravujeme, rušíme provizoria, sem tam něco přesadím nebo přidám novou rostlinu. Raduju se z cibulovin, které postupně rozkvétají. Sněženky a krokusy jsou už odkvetlé, teď nastoupily modřence, puškinie a chystají se narcisy, tulipány a další překvapení. Kvetou fialky, violky, čemeřice i jasmín nahokvětý. Taky petrklíče, které jsem koupila a zasadila k bosonohému chodníčku.

petrklíč jsem zasadila těsně vedle puškinie, která ještě nebyla vidět

Konečně jsem taky dokončila quilt Lennonova zeď. Je to soutěžní quilt ba téma "písmo v quiltu". Původně jsem si myslela, že to bude kombinace malby akrylem, aplikací a vyquiltovaného písma, ale nějak jsem uvízla v malbě, kterou jsem doplnila quiltováním. O tipy na pár nápisů jsem požádala na facebooku a ráda bych za ně touto cestou svým přátelům poděkovala.

hrát si s barvami mě tuze bavilo

Téměř na poslední chvíli jsem si vzpomněla, že jsem slíbila ušít polštářek pro onkologické pacienty, kteří se léčí v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Tuto charitativní akci pořádá 13. PPM a jsem moc zvědavá, kolik polštářků se nakonec sejde.

doufám, že barevné srdce dokáže povzbudit i udělat radost 

zadní strana polštářku o velikosti 50 x 50 cm

Koncem měsíce jsme zajeli do Rudníku vyzvednout plastiku Souznění od Vladimíra Taclíka, kterou jsem dostala od dětí jako hodně předčasný dárek k narozeninám. Viděla jsem ji na jeho webových stránkách už před několika měsíci a nejdřív mě moc nezaujala. Ani nevím, kdy přeskočila jiskra, ale jednoho dne mi došlo, že přesně tohle na svou zahradu potřebuju. Zvláště když má ta plastika na rameni železem vykérované srdíčko.

plastika Souznění, provizorně usazená

železité srdíčko je dokonalé

Sice na zahradě občas fotím, ale makra mi moc nejdou. A celkové záběry také ne. Mnohem raději tam něco dělám nebo se posadím na některou z laviček či do svého křesílka, poslouchám ptáky a pozoruju kočky, jak procházejí zahradou. Ale okrasnou slivoňku, která rozkvetla v poslední březnový den, tu jsem vyfotit prostě musela.

okrasná slivoň rozkvetla

Trvalky raší a keře nasazují nové listy i pupeny. Začala jsem zase jezdit na kole, a stále doháním nějaké resty a mám spostu dalších plánů Taky mám nový účes a pět kilo dole. Prostě je jaro. Požehnaný, radostný a nadějeplný čas.