Půlnoční přemítání

Snění o vodě

Na tomhle malém quiltu, je-li to vůbec quilt, pracuju už dlouho. Vždycky jen pár stehů, prošiju nějakou malou oblast a zase ho pověsím na skříň. Ale teď ho začínám brát do ruky s nutkavou touhou ho dokončit a jít dál.

Už dlouho jsem nic nešila a dlouho na svůj šicí blog nic nedala. Pracovala jsem na zahradě, vytvářela jsem ji, měla jsem v hlavě jen ji. A teď je pro letošek téměř hotovo, den se zkrátil, rána jsou studená a mlhavá a západy slunce hoří stejně jako listí na stromech. Je čas na jiné věci.

V posledních letech jsem ušla kus cesty, hledala a očišťovala jsem sebe, hledala a vytvářela místo, kde budu žít. Zbývá se rozhodnout, jak budu žít. Nebo spíš k tomu najít odvahu.

Mám chuť šít jinak a teď, s přibývající nocí, se dostavila i chuť jinak psát. Dlouhé roky píšu pravidelné sloupky? fejetony? no prostě stopětky, které vychází v určený den, několikátý rok píšu také stopětplusky a letos ještě i pohádky pro Zvířetník, a to všechno ukládám na svůj web. 

Zatím tento blog začal být čím dál větší Popelkou. Přitom mi nabízí takovou svobodu! Můžu sem psát cokoli a kdykoli, můžu vložit fotku třeba i jen rozešitého díla nebo západu slunce. Uvažuju o tom, že se časem rozloučím s pravidelnými stopětkami a nahradím je psaním sem. Pohádky skončí s rokem 2018 a v psaní 105PLUS bych ráda pokračovala, protože mám pocit, že jsem k nim konečně našla klíč.

Podvečer v zahradě

Mám teď potřebu propojit a soustředit zahradu, šití, psaní, firewalking a s ním související poznání na jedno místo. Stejně jako se to všechno propojuje a soustřeďuje ve mně.

Dnes jsem fotila. Večer západ slunce a předtím pár šitých drobností. Také polštářky určené do dobročinné aukce a posléze do domova pro seniory. Nic z toho nemůžu ukázat, protože to je zatím tajné. 

Píšu sem, i když bych spíš měla pomalu sbalit quilty určené na výstavu Podblanického patchworku Vlašim, s kamarádkou Dalmi se účastníme výstavy jako hosté. Ve čtvrtek 11. října dopoledne budeme instalovat a odpoledne už bude vernisáž. Potom se chci konečně vrhnout na deku, kterou jsem slíbila ušít nemocnému kamarádovi. Mám poměrně jasnou představu a proto vím, že to bude velká práce. Na tu musím mít čistou hlavu, protože mi na té dece záleží.

Pak bych se měla začít věnovat quiltům pro PPM, nové kolekci. Ale předtím... Možná se budu muset zbavit spousty věcí ve skříních, včetně nějakých látek. Mám pocit, že mě začínají zavalovat. Uvidíme, jestli to dokážu. Nejspíš ne, i když mám už dlouho pocit, že je nepotřebuju a nikdy už potřebovat nebudu, protože jsem úplně někde jinde než v době, kdy jsem je kupovala.

Ale kdo ví, třeba jejich čas ještě přijde. Všechno se pohybuje v kruhu, vrací se zpátky na stejná místa. Stejně jako slunce na obloze. Stejně jako roční období. Stejně jako západ slunce. Nebo jako my se vracíme sami k sobě.

západ slunce 9. října 2018