Quilt Zaklínadla, cyklus Moje sestra Magdalena

Quilt Zaklínadla patří tak trochu do cyklu Život po životě a tak trochu do cyklu Moje sestra Magdalena. A navíc se spojuje i s loňským quiltem Soustředěná pozornost, který jsem šila pro loňský BPM (Brno patchwotk meeting). Quilt si můžete připomenout zde.

Oba quilty mají scrapové nezačištěné, jen proguiltované pozadí, a na obou jsou použity džínové aplikace. Ale zatímco ten loňský quilt vznikl na základě soutěžního zadání, ten letošní jsem vytvořila na základě vnitřní potřeby.

Původně jsem si vlastně jen chtěla pohrát se stejnou technikou, jen trochu propracovanější, ale v průběhu vytváření pozadí mě napadlo, že to vlastně může být obraz dětské, dívčí duše, která je barevná, pestrá, jásavá, dychtivá a skrývá v sobě všechny možnosti světa.

A pak, někdy už velmi záhy, ji začnou spoutávat všechny ty programovací a zaklínací věty, které jsme slýchávaly od rodičů, příbuzných i zcela cizích lidí. Které jsme slýchaly na kroužcích, od svých kamarádek a kamarádů a od svých kluků. 

Ano, píšu to za ženy, ale nepochybuju o tom, že svá zaklínadla mají i muži a že mnohá zaklínadla máme společná. Ale věty spoutávající ženy a dívky, bohužel leckde a leckdy stále ještě vyslovované, jsou zcela specifické. Zvláště ženy mé generace je často slýchaly, protože byly vnímány nejen jako cosi jiného, ale především jako cosi méněcenného, jako kdosi, pro koho platí jiná pravidla.

Všechny ty programovací věty máme v sobě hluboce uložené a často o nich ani vůbec nevíme. Leckdy jsme si k nim přidaly své vlastní, právě jako více či méně vedou mou reakci na ně. "To nedokážeš" přináší větu "Musím to dokázat". "Musíš mlčet" dokáže vyvolat hysterický křik. 

Zaklínadla nás odvracejí od toho, co bychom chtěly dělat, čím bychom chtěly být, od nás samých. Je těžké si připustit, že v sobě ta zaklínadla máme, je těžké je najít a uvědomit si, co s námi v uplynulých desetiletích udělala. A pokud se nám to povede, pak už vlastně není tak těžké se jich zbavit. Protože co je odhalené a pojmenované, co je vytažené na světlo, to ztrácí svou sílu.

Quilt jsem šila s vědomím, že bude výstavě volného uměleckého sdružení Na okraji, které už deset let tvoříme s kamarádkou Markétou Svobodovou. Požádala jsem nejdřív své přátele terapeuty, muže a ženu, Čecha a Slovenku, zda by nenapsali pár zaklínacích vět, se kterými se setkávají ve své praxi. Pak jsem o další věty požádala příbuzné ženy a své kamarádky a přidala jsem i ty své věty. Ukázalo se, že mnohá zaklínadla se shodovala, opakovala se v podobných variantách.

Tak mě napadlo, že by nebylo špatné, kdybych nabídla návštěvníkům výstavy možnost zbavit se svého zaklínadla, pokud se jim u tohoto quiltu vybaví. Bude tam stoleček a na něm malé čtvrtky papíru, tužka a malý odpadkový koš. Bude tam možnost své zaklínadlo napsat a zahodit, zbavit se ho. Bylo by fajn, kdyby se to alespoň někomu povedlo. Sama moc dobře vím, jak se mi ulevilo, když jsem dokázala vylovit, pojmenovat a odhodit to, co mě tak dlouho spoutávalo.  

Co mě ještě stále spoutává. Protože věřte nebo nevěřte, stále ještě občas na povrch vylézají další zaklínadla. Ta nejvíc zapíraná a nepřiznaná, ta s těmi nejsilnějšími mřížemi.

Quilt má velikost 70 x 70 cm.