Džínové podsedáky

 

Že jsem mizerný dokumentarista, to ví už snad každý. Toto je jediná nepříliš kvalitní fotka podsedáků , které jsem šila pro známou jako protislužbu. Tuším, že měly velikost 45 x 45 cm, jsou podložené silným flanelem a uvnitř je silnější termolin. Aby na zahradě nezáblo, kde zábst nemá.

Upcyklaci džínoviny jsem si oblíbila v loňském roce, baví mě, jak je různorodá barevně, strukturou, vyšisováním. Jen se snažím v sekáči hledat džínovinu bez lycry, nebo alespoň co nejméně střetchové. 

Snažím se získávat kousky látek z pásků, kolem kapes, pod zadkem a vůbec odevšad, kde je džínovina zajímavě vyšisovaná a odřená. To znamená párat, párat a párat. Zkoušela jsem používat různé druhy páráčků, žiletku i odlamovací řezák, ale zatím jsem nepřišla na nic, co by mi umožnilo elegantní párání, které občas vidím na videích s návody na upcyklaci džínoviny. Každý způsob mi poničí ruku a z každého je nesmírný bordel. 

Úplně nejlepší je, když se stane zázrak a najdu to správné malé očko a koneček, za který když se zatáhne, vypárají se stehy od shora dolů. Ale u každého švu to nejde a když už, tak se někdy nit trhá nebo je zejména kolem pasu různě zapošívaná. Nicméně přes všechny ty potíže je to činnost, při které se dá vypnout hlava. Prostě se musíš soustředit na to, co děláš, a při tom se krásně odpojíš od vnějšího světa. Proto když tak nějak nevím, kudy kam a co a jak dělat, jdu párat staré džíny nebo staré roušky ze začátku covidu. Pomáhá mi to si čistit hlavu a navíc můžu doufat, že z toho vypáraného třeba někdy něco něco ještě bude.